JAK JSEM ZJISTILA, ŽE NEJLEPŠÍ PŘESTÁVKA NENÍ TA NEJDELŠÍ

Roky jsem si myslela, že přestávka má smysl jen tehdy, když si skutečně odpočinu – ideálně lehnu, zavřu oči, odejdu od počítače aspoň na dvacet minut. Jinak to nestojí za to.

Pak mi záda jednoho dne řekla ne. Uprostřed dovolené, bez počítače, bez práce. A já jsem si uvědomila, že jsem celý předchozí měsíc přestávky odkládala – protože na tu „správnou“ jsem nikdy neměla čas.

Změnila jsem přístup. Místo čekání na ideální podmínky jsem začala dělat přestávky malé, ale pravidelné. TŘI NÁDECHY MEZI SCHŮZKAMI. PROTAŽENÍ KRKU PŘI ČEKÁNÍ NA NAČTENÍ SOUBORU.

Výsledek? Méně bolesti, více energie do odpoledne a – překvapivě – lepší soustředění.

Přestávka není odměna za splněnou práci. JE TO PODMÍNKA PRO TO, ABY PRÁCE VŮBEC ŠLA.

Pokud vás zajímá, jak takové krátké přestávky zařadit do pracovního dne konkrétně a jednoduše, stáhněte si můj ebook zdarma – je to dobrý první krok.